Celosvětové centrální banky aktivně zkoumají potenciál blockchainové technologie k vytváření digitálních měn, čímž představují klíčový krok k modernizaci globálních finančních systémů. Tento trend zvýrazňuje stále větší uznání transformačního vlivu, který mohou digitální měny mít na tradiční měnové rámce. Začlenění blockchainové technologie do vývoje digitálních měn má za cíl zvýšit efektivitu a bezpečnost finančních transakcí. Decentralizovaný ledger blockchainu poskytuje transparentní, nezpochybnitelný záznam transakcí, což může výrazně snížit podvody a chyby. Využitím těchto technologických výhod se centrální banky snaží urychlit rychlost transakcí a snížit náklady spojené se zpracováním plateb. V současnosti zůstává většina centrálních bank ve fázi experimentování s vývojem digitálních měn, známých jako Digitální měny centrálních bank (CBDC). Ty představují digitální verzi fiat měn vydávaných a kontrolovaných národními měnovými autoritami. Na rozdíl od kryptoměn, například Bitcoinu, které fungují na decentralizovaných sítích bez centrálního dohledu, jsou CBDC řízeny centrálně, avšak využívají blockchainové technologie ke zvýšení transparentnosti a provozní efektivity. Na posun směrem k digitálním měnám působí několik faktorů. Hlavním důvodem je potřeba přizpůsobit se rychlé digitalizaci ekonomiky a rostoucí preferenci elektronických plateb mezi spotřebiteli i podniky.

Dále digitální měny nabízejí regulovanou, vládou podporovanou alternativu k soukromým kryptoměnám a stablecoinům, čímž řeší výzvy spojené s jejich rostoucí popularitou. Navíc by digitální měny mohly podpořit finanční začleňování tím, že umožní snadnější přístup k bankovním službám pro lidi bez bankovního účtu nebo s omezeným přístupem k bankám. Protože lze k digitálním měnám přistupovat prostřednictvím smartphonů a dalších digitálních zařízení, mohou pomoci překonat překážky, jako jsou omezené pobočky bank nebo tradiční bankovní infrastruktura. Z makroekonomického pohledu CBDC vybavují centrální banky novými nástroji pro efektivnější provádění měnové politiky. Mohou například umožnit přímé stimulační platby občanům, zpřesnit sledování peněžních toků nebo zlepšit řízení systémových rizik. Nicméně přechod na digitální měny představuje i výzvy. Je třeba důkladně řešit otázky soukromí, kybernetické bezpečnosti a robustnosti systémů digitálních měn. Centrální banky musí také zvážit, jak by CBDC mohla ovlivnit komerční banky a širší finanční ekosystém, neboť CBDC by mohla změnit dynamiku vkladů a půjček. Navzdory těmto překážkám pokračuje řada centrálních bank a mezinárodních finančních organizací ve spolupráci na výzkumu a pilotních projektech, které mají posoudit proveditelnost a návrh digitálních měn. Mezi významné iniciativy patří projekt digitálního jüanu v Číně, zkoumání digitálního eura Evropskou centrální bankou a studie Federálního rezervního systému o digitálním dolaru. Stručně řečeno, zkoumání digitálních měn založených na blockchainu ze strany centrálních bank představuje klíčový pokrok v evoluci peněz. Ačkoliv jsou zatím ve fázi experimentů, tyto snahy mají potenciál zásadně změnit způsob, jakým je peníze vydávány, spravovány a využívány na celosvětové úrovni, a tím odstartovat novou éru finančních inovací, jež slibuje větší efektivitu, inkluzivitu a bezpečnost v globálních platebních systémech.