Lidé se vždy přesouvali – nejen napříč fyzickými prostory, ale i skrze posuny v práci a myšlení. Každá velká technologická revoluce způsobila takové migrace: od polí ke špičkám továren, od svalů k strojům, od analogových zvyků k digitálním reflexům. Tyto změny transformovaly nejen naši práci, ale i naši identitu a pocit hodnoty. Výrazný příklad ze začátku 20. století ilustruje tento pohyb: v roce 1890 bylo ve Spojených státech více než 13 000 společností vyrábějící koňské povozy; do roku 1920 jich zůstalo méně než 100. Během jedné generace zmizel celý průmysl, vyřadil miliony pracovníků, rozložil řemesla, přetvořil městský život a umožnil masovou kontinentální migraci. Technologický pokrok nezískává souhlas. Dnes, jakmile AI pokročila, čelí lidé kognitivní migraci. Tento posun je méně fyzický a více duševní – od úkolů, jež stroje ovládají rychle, směrem k oblastem vyžadujícím lidskou kreativitu, etické uvažování a emocionální vhled. Historie je plná takových migrací. Od průmyslové revoluce po digitální věk stroje neustále vyžadovaly nové dovednosti, instituce a vyprávění o přispění, což vytvářelo nové vítěze a jiné opouštělo. **Posun rámce: IBM „Kognitivní Éra“** V říjnu 2015 oznámila generální ředitelka IBM Ginni Rometty „Kognitivní Éru“ na konferenci Gartner. Šlo nejen o marketingovou kampaň, ale o strategický směr, signál pro technologický průmysl o nové fázi výpočetní techniky. Na rozdíl od dřívějších programovatelných systémů, které fungovaly výhradně podle lidsky zadaných pravidel, se kognitivní systémy učí, přizpůsobují se a zlepšují s časem pomocí strojového učení (ML) a zpracování přirozeného jazyka (NLP). Umí odvozovat, syntetizovat a komunikovat. Hlavním bodem této vize byl IBM Watson, známý tím, že v roce 2011 porazil lidské šampióny v *Jeopardy!* Nicméně skutečné slovo mělo jeho schopnost posílit lidskou inteligenci – pomáhat lékařům analyzovat tisíce klinických studií nebo právníkům s analýzou judikatury – fungoval jako kognitivní spolucestující, ne jako náhrada. Tento nový pohled zdůraznil partnerství před automatizací, podporoval „rozšířenou inteligenci“ namísto „umělé inteligence. “ Ovšem implicitně přiznal, že kognitivní práce – dříve doména bílých límečků – je nyní ohrožena automatizací. Stejně jako parní stroj vytlačil fyzickou práci, začala kognitivní výpočetní technika pronikat do jazykových schopností, diagnózy a úsudku. Vyhlášení IBM bylo optimistické, avšak i mrazivé: představovalo si budoucnost posílené lidské schopnosti vedle strojů, ale také vyžadovalo nové hodnotové migrace do oblastí, kde mají problémy stroje – smysl, emocionální rezonance, etické uvažování. Tento oznámení předznamenalo další velkou migraci – ne těla, ale myslí – která bude zpochybňovat nejen dovednosti, ale i samotnou identitu. **První velká migrace: od pole ke strojům** Abyste pochopili jedinečnost dnešní kognitivní migrace, musíme krátce nahlédnout do minulých přesunů. Průmyslová revoluce zahájila první velký pohyb práce – od venkovského zemědělství k průmyslovým továrnám. Parní energie a mechanizace vytlačily miliony lidí do měst, proměnily místní, sezónní a fyzickou práci v řízené, specializované a výkonnostně orientované činnosti. Tato změna proměnila i naši identitu: kováři a ševci se stali součástí průmyslových strojů, řízených podle časových plánů a směn. Dovednosti, rutiny i společenské hierarchie se měnily. Školství se rozšířilo, aby vzdělávalo průmyslové dělníky, pracovněprávní předpisy se adaptovaly, vznikaly odbory a města rostla – často chaoticky. Byla to traumatická, avšak klíčová etapa ke světu utvořenému podle strojů. Objevil se vzorec: technologie nahrazují, a společnost se přizpůsobuje – někdy pomalu, někdy násilně – až do dosažení nového rovnovážného stavu.

Průmyslová revoluce nás žádala těla, ta příští zase mysl. **Digitální revoluce: od továrního podlahy po kancelářskou věž** Střed 20. století až do 90. let přepsal práci znovu – počítače nahradily mechanické úkoly informačním zpracováním a symbolickou manipulací. Úředníci se stali analytiky dat; návrháři, digitální architekty. Práce se přesunula od továren do kanceláří a nakonec do našich kapes. Práce založená na znalostech se stala dominantní a inspirující, s počítači a tabulkami jako novými nástroji. Tato migrace redefinovala produktivitu na úrovni myšlení – paměť, organizaci, abstrakci – a vytvořila nerovnosti mezi těmi, kdo ovládali digitální nástroje, a těmi, kdo za nimi zaostávali. Instituce se předělávaly: školy učily „dovednosti 21. století“, firmy reorganizovaly workflow a profesní identita se změnila z pracovníka na znalostního pracovníka. Změna nebyla tak dramatická jako průmyslová revoluce, ale byla stejně hluboká. **A nyní: Nejzásadnější migrace** S hlubším pronikáním do 21. století čelí i práce na znalostní úrovni automatizaci. Současná kognitivní migrace zpochybňuje to, co jsme považovali za nedotknutelné – náš rozum. AI nás nutí posunout se k vlastním jedinečným silám: kreativitě, etice, empatii, smyslu a duchovnosti. Tato migrace je zásadní, protože nás nutí nejen přežít změnu, ale i znovu objevit svou identitu mimo produktivitu a přehodnotit, čím skutečně jsme. **Rychlý posun a zrychlené přizpůsobení** Každá technologická migrace se zrychlovala. Průmyslová revoluce se odehrávala přes století; digitální přes desetiletí; nyní se kognitivní migrační proces odehrává během několika let. Například velké jazykové modely (LLMs) se za méně než pět let vyvíjely od akademických experimentů k pracovním nástrojům. William Bridges v roce 2003 upozorňoval, že urychlená změna provokuje naše schopnosti přecházet. Dnešní tempo to jen zvýšilo. Vývoj hardwaru tomu odpovídá: CPU vykonávaly instrukce sekvenčně, závislé na lidských pravidlech; GPU nyní provádí masivně paralelní úkoly a učí se z dat – což urychluje výpočetní techniku. Nvidia tomu říká „zrychlené výpočty“. **Existenciální migrace** Dříve technologické přechody trvaly generace; nyní se odehrávají uvnitř kariér nebo během několika desetiletí. Tento posun vyžaduje nejen nové dovednosti, ale i zásadní přehodnocení toho, co z nás činí člověka. Na rozdíl od předchozích období nemůžeme jen tak naučit se novým nástrojům nebo rutinám – musíme migrovat do oblastí, kde je dominantní lidská kreativita, etické uvažování a hledání smyslu. Čelíme urychlené cestě za objevováním podstaty naší existence mimo automatizaci: k pravé podstatě člověka, kdy je inteligence již nedostačující k tomu, abychom se definovali, a musíme hledat, čím skutečně jsme.